Prošli jsme okolo Berounky, sledovali její tok, který se nyní pomalu blíží ke svému cíli. Ještě se podíváme ke Kazínu a tam Berounku opustíme. Tam se naposledy podíváme k jejímu říčnímu korytu. Teď jsme nedaleko Řevnic. Modrá TZ nás odvede z Dobřichovic do Brdských hřebenů. Z této značky vede krátká odbočka k vyhlídce na skále ,ve výšce 476 m.n. m. Prošli jsme se ke skalnatému vrchu Hvíždinci. Odbočka nás vede okolo skály s vytesanými schody, ale okolí této skály je obklopeno vzrostlými stromy a žádné výhledy nenabízí. Stezka však vede dál na skalnatý ostroh ,z kterého jsou krásné výhledy do údolí Berounky ,na Řevnice a do dalekého kraje.
Navštívíme ještě jeden z vrchů a to v okolí Cukráku. Tady se nachází také několik vyhlídkových míst. Jedno z nich slouží jako startovací plocha, pro rogala a paraglidy. Tato plošinka nabízí výhled na řeku Berounku ,na Všenory ,Černošice ,železniční most, který Berounku překlenuje. Ten byl ve své původní podobě zprovozněn spolu s plzeňskou dráhou v roce 1862. K jeho stržení došlo již 10 let poté, při velké povodni v roce 1872 . Výhledy odtud jsou pochopitelně ještě dále do okolní krajiny. Oblast kolem Berounky se záhy po zavedení železnice stala rekreační oblastí. Tady je tok Berounky pomalý a klidný. A nyní už můžeme přejít přes železniční most a za chvíli jsme u malé pískové pláže, u které je bufet a vybudované posezení .Hned poblíž se nachází přístaviště, z kterého vyplouvala pravidelně v určitých intervalech výletní loď Kazi. Nabízela příjemnou, klidnou plavbu s výkladem, mezi přístavištěm Pláž a Černošicemi. Bohužel před několika léty byla plavba této lodi na Berounce zakázána, což je veliká škoda. V místech, kde je vybudovaná malá písková pláž se nacházel prastarý brod. Ten byl ve 14. stol. nahrazen přívozem. Byl nejstarším přívozem v širokém okolí. Patřil pravděpodobně mokropeskému dvoru, který zde byl přestavěn ze staré tvrze. Poslední vlastník dvora byl cisterciácký klášter na Zbraslavi. Klášter prodal převoznické právo panu Václavu Kocourkovi .On a jeho potomci převáželi přes řeku celých 184 let.
Navštívíme ještě jeden z vrchů a to v okolí Cukráku. Tady se nachází také několik vyhlídkových míst. Jedno z nich slouží jako startovací plocha, pro rogala a paraglidy. Tato plošinka nabízí výhled na řeku Berounku ,na Všenory ,Černošice ,železniční most, který Berounku překlenuje. Ten byl ve své původní podobě zprovozněn spolu s plzeňskou dráhou v roce 1862. K jeho stržení došlo již 10 let poté, při velké povodni v roce 1872 . Výhledy odtud jsou pochopitelně ještě dále do okolní krajiny. Oblast kolem Berounky se záhy po zavedení železnice stala rekreační oblastí. Tady je tok Berounky pomalý a klidný. A nyní už můžeme přejít přes železniční most a za chvíli jsme u malé pískové pláže, u které je bufet a vybudované posezení .Hned poblíž se nachází přístaviště, z kterého vyplouvala pravidelně v určitých intervalech výletní loď Kazi. Nabízela příjemnou, klidnou plavbu s výkladem, mezi přístavištěm Pláž a Černošicemi. Bohužel před několika léty byla plavba této lodi na Berounce zakázána, což je veliká škoda. V místech, kde je vybudovaná malá písková pláž se nacházel prastarý brod. Ten byl ve 14. stol. nahrazen přívozem. Byl nejstarším přívozem v širokém okolí. Patřil pravděpodobně mokropeskému dvoru, který zde byl přestavěn ze staré tvrze. Poslední vlastník dvora byl cisterciácký klášter na Zbraslavi. Klášter prodal převoznické právo panu Václavu Kocourkovi .On a jeho potomci převáželi přes řeku celých 184 let.
Řeka dávno tiše spí,
v jejím proudu utápí bílý měsíc svůj svit.
V zátoce tam za splavem ,
z dálky stále modravé teď zní.
Tóny vzácných setkání,
písně jiným neznámý co znám.
Do všech šedivejch dnů,co přináší čas,
svítí táborák snů, co má každej z nás,
ve svý duši aniž tuší, právě tam.
Písně toulavejch bot s námi jdou,
světla kamarádství nehasnou…….
