V Nižboru byla v roce 1903 založena sklárna Antonínem Rücklem, členem staré rodiny sklářů. Ta se stala brzy známá v celé Evropě. V roce 1945 byla znárodněna a v roce 1965 začleněna pod uskupení Sklárny Bohemia. V roce 1992 pak sklárnu zprivatizoval pravnuk Antonína Rückla,Jiří Rückl. Sklárna dnes nese jméno Rückl Crystal. Provoz sklárny je možno navštívit a seznámit se s výrobou foukaného a broušeného skla. Předci rodiny Rücklů i sám zakladatel sklárny Antonín Rückl našli svůj poslední odpočinek na Stradonickém hřbitově.
Okolo Berounky je vybudována pěkná nová cyklostezka, která spojuje Nižbor s Berounem a je spojnicí cyklostezky z Berouna do Srbska. Cyklostezka nabízí i příjemnou pěší procházku.
Setkání s Františkem Nepilem
Stradonice se však mohou pochlubit i tím, že zde dlouhá léta pobýval přechodně na své chalupě spisovatel František Nepil ,se svojí manželkou Zdenou Nepilovou. Prvně a také naposled jsem se setkala s Františkem Nepilem ve Stradonicích,11.6. 1994- kam byl pořádán zájezd Exkurzní komise OROS-pracovníků školství v Rokycanech. Pod názvem Berounsko -beseda se spisovatelem Františkem Nepilem. O zájezd byl velký zájem a tak účastníci zájezdu obsadili 3 autobusy. Setkání se pochopitelně konalo u Nepilů na chalupě. Tedy na jejich zahradě, protože jejich chalupa by určitě tolik lidí nebyla schopna přijmout. Od manželů Nepilových jsme tehdá byli všichni velmi srdečně přijati a náležitě pohoštěni. Paní Nepilová napekla koláče a připravila obložené chlebíčky a vše bylo vystaveno na dvorku před chalupou , na dlouhých podložených prknech. Beseda s Františkem probíhala na zahradě za chalupou. Byl to takový menší ,čilý, dobrosrdečný člověk, s veselýma očima a s velkým smyslem pro laskavý humor. Vyskočil na vysoký pařez ,předčítal nám ze svých knih a dlouho nás bavil svým pomalým a nezaměnitelným hlasem. Ten snad znal každý z jeho rozhlasových pořadů „Dobré a ještě lepší jitro“. V roce 2015 již tomu bylo 20 let ,kdy jeho hlas umlkl navždy. František Nepil zemřel v září v roce 1995. Pochován je na Stradonickém hřbitově.
Stradonice jsem navštívila od té doby vícekrát-s manželem, se známými, s přáteli. S paní Nepilovou jsem si dlouhá léta dopisovala a poznala se i s její dcerou Helenkou. Balíček jejích krásných dopisů stále opatruji.