Mezi obcemi Radnice a Přívětice se nachází největší zatopený povrchový kamenouhelný důl v celé Radnicko-Břasské pánvi. Černé uhlí se zde podle záznamů střídavě těžilo již od roku 1548. V roce 1987 bylo dobývání definitivně ukončeno. Toto místo se jmenuje Ovčín-patrně podle skutečného městského ovčína, který kdysi na těchto místech stával..
Vraťme se ale do dob dávno minulých, do doby před 280 mil-310 mil. lety. Tato doba mladších prvohor se nazývá karbon. V době karbonu vypadala naše planeta úplně jinak. Naše území, kde žijeme se pohybovalo v době karbonu někde na úrovni rovníku. Klima bylo tehdy tropické a vlhké-přibližně jako v Amazonském pralese i atmosféra se lišila od nynější-vzhledem k tehdejší velké sopečné činnosti. Rovněž vegetace zde byla úplně jiná. Lišila se od nynější zejména vizuálně. Plavuně dorůstaly výšky stromů, rovněž tak přesličky. Právě ony byly dominantou tehdejší karbonské krajiny. Stromy přesliček a plavuní omotávaly liánovité kapradiny. Jejich koruny na sebe navzájem navazovaly a tvořily tak celistvý kryt. Tráva se v této době nevyskytovala. Pouze mechy a lišejníky. Dnes se dozvídáme, jak to zde v této době vypadalo, co se zde přihodilo a jak vše bylo objeveno a zkoumáno paleontology. Po erupci jednoho mohutného vulkánu, který byl od tohoto místa vzdálen více než 100 km. ,někde v blízkosti, kde dnes leží Cínovec, se vylila vařící láva , do určité blízkosti vulkánu. Chladnoucí popel byl hnán větrem a pokryl určitou část krajiny. Tak byl tímto popelem pohřben tropický prales i okolní rašeliniště a močály, které se v okolí vyskytovaly. Rašelina obsahovala značné množství vody.. Pod tíhou popela byla voda vytlačována na povrch. Nakonec celé místo bylo zatopeno vodou a tím byl tropický prales na dlouhá tisíciletí pohřben a také zakonzervován. Tím nenastal rozklad organismu a karbonský prales byl zachován téměř v původní podobě. Někde se dokonce zachovaly celé stromy, některé byly vyvrácené, měly polámané větve, ale pořád se vše nacházelo v blízkém okolí. V této době se nevyskytovala pouze flora, ale již se vyskytovala i fauna. Byli to švábi, jepice, vážky. Na Ovčíně bylo objeveno křídlo obří vážky, která měla rozpětí křídel cca 40 cm. Paleontologický výzkum byl náročný. Paleontologové zde odkrývali vrstvu po vrstvě na ploše ,která dosáhla 250 m2.a sestoupili do hloubky přibližně 7 metrů, kde postupně nacházeli vzorky a otisky rostlin. Tam, kde do terénu hodně zasáhla těžba uhlí, byly nacházeny vzorky více poškozené a také menších rozměrů .Na Ovčíně bylo nalezeno těchto vzorků velké množství. Jak bylo dále se vzorky v laboratořích zacházeno a jak byly dále zpracovány- různými preparacemi a macerováním, jak byly vzorky k sobě skládány, jako velké trojrozměrné puzzle ,nelze podrobně popisovat ,v tomto krátkém přiblížení tohoto unikátu . Po ukončení výzkumu byl terén upraven do přibližně původního vzhledu. Výzkum na Ovčíně ukázal ,že se jedná o mimořádně vzácnou lokalitu, která se stala světovým unikátem. Paleontologické výkopy organizoval a vedl RNDr. Josef Pšenička PHR. D vedoucí paleontologického oddělení Západočeského muzea v Plzni.
Výzkum na Ovčíně byl zařazen do žebříčku deseti největších úspěchů české vědy.
Pavel Horňák :
Někdy mám chuť se ptát,kam letí svět, nejsem sám.
Nejsem sám,kdo chtěl by odpověď znát.
Je nás víc,já to vím,já nejsem sám.Je nás víc,kdo by bral pár moudrých vět,
které jsou schopné říct,kam letí svět.
Prozatím víme míň,míň než se zdá….
