Křivoklátsko-vyhlídka vrch Čerchov a TO Červánek

Od silnice mezi obcemi Nižbor a Žloukovice  se zvedá skalní stěna cca 60-70 m vysoká. Vrchol této skály tvoří skalní plošina na které je vybudované odpočinkové posezení, ohniště,l avička a především je zde nainstalována  naučná informační tabule, která návštěvníky seznámí s okolní přírodou. Nebojte se, nemusíte od řeky šplhat k tomuto vyhlídkovému místu. Odvede vás sem červená TZ z Nižboru. Takže cca po 2,5 km jste na místě. Toto místo nabízí krásné vyhlídky na Berounku ,směrem na Žloukovice a také na chatové osady, které jsou rozhozené na březích Berounky. Okolí této plošinky obklopují další drobnější skaliska, která šplhají vzhůru do příkré stráně. Pod nimi se tvoří suťová pole a kameny , které je tvoří jsou obrostlé mechem.
​Nedaleko odtud se nachází  dříve hodně slavná TO Červánek. Dřevěné šipky umístěné na stromech sice k Červánku navigují, ale jeho dávná sláva již asi vyprchala. Párkrát jsme před léty tuto osadu navštívili a od jednoho ze zbývajících a zakládajících jejích členů se hodně o Červánku dozvěděli. Byla to na Červánku pěkná setkání. Návštěva osady nyní po letech byla pro mě zklamáním. Bohužel–možná si má někdy člověk uchovat pěkné vzpomínky.

Když jsme byli na Červánku poprvé.
​Kde se nachází TO Červánek jsme věděli-/v té době nás ještě chodilo více a okolo Berounky jsme se často toulali./Takže jsme se jednoho dne na TO vypravili. Od Berounky jsme vylezli stezičkou do prudké stráně, prošli okolo kapličky a byli jsme u osady. Skupina  Červánek byla založena v roce 1940 a tak jsem ani moc nedoufala, že někoho se zakládajících členů zde nyní potkáme. Měli jsme štěstí ,ten den jsme se zde seznámili s panem Lubomírem Hevlerem, který si začátky TO osady pamatoval. Z chatky vyšel starší pán a tak jsem mu vysvětlila, že tady jen tak neslídíme, ale že bychom si to tady rádi prohlídli a něco více se o  skupině Červánek dozvěděli. Pan Hevler se posadil na dlouhou lavici a my okolo něho. Začal vyprávět dost nesměle:“ No ,jak jsme začali ,to už je dávno v roce 1940 Na Pankráci. Byl tam takový malý plácek a vznikalo to postupně. A tak jen kytary, knoflíková harmonika“. Pak vyprávěl dál, jak začali „jezdit ven“-k Berounce. Tady nad řekou si  našli plácek. Když objevili tohle místo, nebylo prý tu nic, jen tráva do pasu. Loučka patřila nějakému starému člověku ze Žloukovic, ten jim dovolil tady tábořit. Dal jim i starou kosu, která brousek neviděla léta. Tou si měli kluci loučku posekat. Asi ho nenapadlo, že kluci neumí kosu naklepat a tak sekali, jak to šlo. Napřed tu tábořili jen tak“ pod širákem „,potom když se seznámili s děvčaty a ta sem začala jezdit s nimi, tak kluci opatřili stany. Nakonec, jak se rodiny rozrůstaly a přišly děti, tak se zde začaly stavět chaty. A tak dříve opuštěná loučka viděla mozoly a bolavá záda, když se osada budovala. Také prý se zde hodně sportovalo. Pořádaly se zde různé turnaje, závody. Jezdily sem soupeřit i jiné trampské osady a naopak  Červánek  za tímto účelem navštěvoval osady jiné. Ale nejen sportem žila osada, ale i romantikou ,kamarádstvím a trampskou písní. Asi jich podle pana Hevlera tady skupina při každém potlachu nahrála a nazpívala  spousty. Trampské písně, krásně voní romantikou a dýmem táborového ohně. Dohořívající uhlíky barví do ruda tváře okolo sedících kamarádů. Napřed tato skupina hrála jen tak pro sebe, ale později se chlapci vypracovali a hráli s Karlem Vlachem, Karlem Hálou, Yvetou Simonovou. Jezdil na tuto osadu Jarda Štercl, vášnivý tramp a vypravěč. Na osadu jezdily Schovanky. Pan Hevler si povzdechl, vstal a pozval nás do osadní klubovny. Vešli jsme ze sluníčka do šera místnosti a museli se trochu rozkoukat. Po chvíli se nám navrátil zrak a ze všech stěn na nás dýchla dávná sláva a vzpomínky skupiny Červánek. Z fotografie se na nás dívali čtyři mladí kluci, kteří Červánek zakládali. Pak jsme prohlíželi stará tabla již rozšířené skupiny po x letech. Vlaječky a trofeje ze všech možných sportovních klání s jinými osadami. Různá camrátka, placky  a další symboly trempinku. Všechno je pomíjivé. Čas běží a v té době už ze skupiny zbyly jen dva. Vyšli jsme z šera a znovu jsme se museli rozkoukat. Ještě jsme si povídali u totému a já se tenkrát pana Hevlera zeptala, jestli mají pokračovatele. Pan Hevler byl najednou smutný a předešel dobu slovy:“ Kdepak, dnes mladí nemají čas a hlavně nemají zájem-je jiná doba“. Asi měl pravdu. S panem Hevlerem jsme se na osadě sešli opakovaně. Byla to pěkná setkání.
​Nyní po letech jsme zde mluvili s jednou osadnicí paní Hankou, dcerou pana Matyse,také zakládajícího člena TO. Tradice prý už se zde neudržují, jen jednou za rok se zde zapálí velký oheň. Pan Hevler prý ještě žije,/měla jsem radost/,ale chatu zde prodal. asi před 3 roky. Musí být již hodně starý.  Nevím, jestli budu chtít ještě znovu Červánek navštívit.??.

​PS /Tak to, že pan Hevler ještě žije ,už bohužel není pravda .Na totemu , kde jsou upevněny cedulky s jmény kamarádů, kteří již odešli do nenávratna, přibyla nová cedulka s jménem– Luba Hevler +2017