Život obyvatel Zbirohu,který byl osadou, vsí a později městem byl vždy spjat s osudy majitelů panství. Hlavní obživou Zbirohu i okolí bylo především zemědělství, práce v okolních lesích a také práce v železářství. Tato možnost nastala v souvislosti se vznikající těžbou železné rudy a následně s jejím zpracováním.
V roce 1421 bylo okolí Zbirohu vypleněno Žižkovým vojskem. Zpustlo mnoho okolních gruntů. Ještě větší pohromou pro samotný Zbiroh byl vpád Švédských vojsk na Rokycansko v letech 1634-1640 . Roku 1634 byl Švédským vojskem vypálen celý Zbiroh. V březnu roku 1640 se uvádí Zbiroh mezi obcemi, které jsou úplně spáleny. Zbirožský hrad byl vypleněn roku 1639. Ještě roku 1652 tu bylo 11 pustých gruntů a 2 chalupy. Zpustošeny byly pochopitelně i okolní vesnice.
Události třicetileté války probíhaly zde stejně tragicky, jako všude jinde. Po bitvě na Bílé hoře se stal Zbiroh státním vězením pro účastníky stavovského povstání-později i pro další vězně.
V letech 1671-1691 se nevolníkům ve Zbirohu vedlo zle. Na Zbirohu vládl zbirožský hejtman Zikmund Ignác de Bois. Vládl krutou rukou a panství spravoval špatně.
První zmínka o zbirožské škole pochází z roku 1652,kdy se píše, že trvá již 50 let, ale je prý patrně starší. Učilo se na faře. Roku 1667 byla postavena škola dřevěná a roku 1734 pak škola kamenná. Ta byla v letech 1845-1846 opět přestavena. Nad vchodem této obecné školy byla umístěna deska s Jungmanovým citátem : „Co člověk povinen Bohu, sobě i obci a vlasti, co šťastným ho dělá, v tomto učí se domu.“ Dnes je tato deska umístěna u nové Základní školy J.V. Sládka . Pro vzdělávání učitelů byla v zámeckém parku zřízena r.1775 tzv. /profesorna /. Nový majitel zámku Strousberg nechal postavit na Švabíně novou školu a ta byla používána jako škola obecná až přes polovinu 20.stol.Měšťanská škola byla postavena na náměstí roku 1901.Od roku 1986 sídlí v bývalé měšťanské škole Městský úřad. Ve Zbirohu byla slavnostně otevřena v roce 1984 nová Základní škola. Slavnostnímu otevření školy byl přítomen tehdejší ministr školství doc. Milan Vondruška.
Původní gotický kostel sv. Mikuláše se připomíná již v roce 1367. Z původního chrámu se zachovaly pouze zdi ,presbytář a věž V roce 1716 byla gotická stavba přestavěna do barokní podoby. Za 1.světové války byly z kostela sňaty oba zvony. V roce 1921 byl místo nich zavěšen zvon nový. Nesl nápis „Svatý Mikuláši, ochraňuj osadu naši “ a tento zvon byl zničen za 2.světové války. Teprve v roce 1971 byl v kostelní věži opět umístěn zvon nový.
Švabínský vrchnostenský pivovar se připomíná již roku 1397. Je nejstarším známým pivovarem v oblasti Zbirožska. Za dobu své existence byl několikrát vypleněn nepřátelskými vojsky a přestavěn. V roce 1567 byl znovu postaven a svoji podobu si zachoval do dnešních dnů. Pivovar vlastnil čtyři hostince :U Labutě-ve Zbirohu ,dále v Drahoňově Újezdě v Kařízku a v Zábělé. Pivovar vždy náležel k panství zbirožskému a býval pronajat i nájemcům .V letech 1880-1914 jej měl v nájmu Karel Goldberger z Příbrami Naposledy se pivo v tomto pivovaru vařilo dne 5.12. 1952
V roce 1801 byla na Františkově zahájena stavba dřevouhelné vysoké pece. Šlo o jednu z největších pecí komorních železáren. Pracovala až do roku 1875 .Součástí areálu zdejších železáren byl také zkujňující hamr. Postupně zde byly v provozu i dvě koksové pece. Roku 1875 po krachu Strousberga byl provoz ukončen. Od té doby se zde vystřídalo několik druhů tovární výroby. Od vysokých pecí, přes výrobu střeliva, kyseliny octové, tkalcovny, vyráběly se zde stuhy a krajky, výroba kelímků a lepenkárna. Objekt byl dále využíván JZD Zbiroh,
V roce 1850 byl ve Zbirohu zřízen okresní soud . Byl zde ustaven i okresní úřad. Zrušen byl roku 1868. Roku 1869 bylo původní sídlo soudu přeneseno ze zámku do nově postavené radnice na náměstí. Ve 30 a 40 letech 19 stol. se Zbiroh podle doložených zpráv podobal spíše vesnici ,než městu. Roku 1832 nebylo ještě ani jediné tašky ve Zbirohu na střechách, pouze kostel byl pokryt prejzema. Téhož roku vyhořela stodola u č.p. 114,která byla prvně taškami pokryta a pak od roku k roku taškové střechy přibývaly. Také fara byla do roku 1834 celá ze dřeva. V roce 1835 byla od základů přestavěna ,ale stále byla přízemní. Poschodí bylo přistavěno až roku 1862 V této době čítal Zbiroh 160 čísel. Starousedlíci měli obytná stavení s vjezdy do dvorů, nebo jen s vchody po obou stranách protáhlého náměstí, svažujícího se od kostela směrem k Týčku. Na dvorcích vedle stájí, kůlen a jiných hospodářských budov mívali někde ještě menší chaloupky pro „podělkáře“, neb ženaté čeledíny. Na vnější straně města k severu i k jihu byly zahrady zakončené stodolami, jež zděnými hradbami bývaly spojeny a tak s obou stran městečko po délce uzavíraly. Kromě toho již existovaly odlehlejší části “ Na Hejštích “ Františkov, přirůstaly i domečky v podhradí,/domov bezzemků, domkářů a chudiny. Rok 1885 nebyl pro městečko rokem šťastným. V tomto roce střídal jeden požár další a další požáry. Vyhořelo mnoho stodol, kůlny, chalupy i hospodářská stavení. V místní kronice se píše :“ V následku stálých požárů se někteří majitele rozhodli, že ještě v témže roce své ještě dobré dřevěné domy rozbourali a proti ohni bezpečně sobě nové domy vystavěli.. A sice Petr Sládek, vystavěl nový dům pod tašky č.p. 28 .Antonín Matoušek vystavěl též nový dům pod cementový tašky č.p. 113.“
V 18. a 19 .stol. byla ve Zbirohu provozovaná výroba cvočků. Kdybychom se vrátili zpět do roku 1860 našli bychom ve Zbirohu- v malé dílničce v domě čp. 174- jednoho kováře, tři dělníky u svěráků a spolu s nimi podnikavého pana Václava Kreisingera, kteří se lopotí s výrobou hřebů všech možných velikostí a cvočků do bot, ke kterým později připojil i sortiment několika druhů kleští, kladívek a palic.. Těžko by asi v tu chvíli někoho napadlo, že stojí u zrodu závodu Zbirovia. Od samého prvopočátku se vystřídalo mnoho majitelů a později ředitelů továrny. Připomenu ty úplně začínající Václav Kreisinger. Po něm přejímá už malý, ale dobře zařízený závod jeho zeť Jan Klekner. V roce 1929 je závod ve veřejné dražbě prodán Otto Taussigovi. V obchodním názvu se poprvé objevil název Zbirovia Zbiroh. JUDr. Zdeněk Taussig,syn Otto Taussiga,přejímá Zbirovii po svém zesnulém otci, ale v roce 1939 prchá před okupanty z Československa. Z moci říšského protektora v Čechách a na Moravě dostává továrna nového šéfa a později i majitele v osobě majora Hanse Wreda.. Ten prakticky likviduje export nářadí a zavádí zbrojní výrobu. V poválečných letech se Zbirovie vrací k výrobě tradičního sortimentu. V poválečné době se vystřídala řada dalších ne již majitelů, ale ředitelů závodu. V roce 1961 náhlý požár úplně zničil novou velkou halu Továrna se však opět vzpamatovala .Za připomenutí ještě stojí vzpomínka na továrničku nad Zbirožským potokem. Václav Jíša zde začal vyrábět kuřácké potřeby-dýmky, špičky a další potřeby. Továrna s parním pohonem byla založena v roce 1876 ,zmíněným Václavem Jíšou. V počátcích se jednalo o malý provoz se dvěma, třemi dělníky. Původní dílna, kde se vše začalo tvořit ještě nebyla v následujícím objektu, jak je známý v dnešní podobě. Tato dílna byla v domě pana Razíma.ve Zbirohu na Zámostí. Pan Václav Jíša byl podnikavý a brzy postavil v sousedství zděnou továrnu a dům. Nejdříve se zde vyráběly pouze troubele. Postupně se zvětšoval sortiment .Přijal další dělníky i učně a továrna se rozrůstala Pan Jíša jezdil pravidelně 2x do roka na výstavu do Lipska, kde získával odběratele. Před 1 světovou válkou už měl 50 dělníků. Václav Jíša zemřel v roce 1921. Vdova po něm pověřila vedením bývalého obchodního zástupce, počet zaměstnanců začal postupně klesat. Výroba skončila v roce 1926.Objekt byl prodán rodině Kotvů a z továrničky se stal statek. .
Ve Zbirohu bývalo i krásné rozsáhlé vlastivědné muzeum. Již v roce 1933 byl ustaven výbor pro zřízení městského muzea v čele se starostou města Karlem Vaňkem. Ještě téhož roku bylo muzeum otevřeno v 1 poschodí městské radnice. Sbírky muzea se postupně rozrůstaly. V muzeu byl nainstalován starožitný venkovský nábytek, obrazy, kolovraty a také památky na začátky místních spolků. Bohaté expozice připomínaly dávnou minulost, ale i přítomnost města. Expozice byly umístěny v 7 místnostech a také ještě v muzejní knihovně, která čítala přes 8500 titulů, z nichž bylo mnoho sbírek unikátních. Expozice též obsahovaly přírodovědu s rozsáhlou sbírkou motýlů dr. Felixe Jedličky a sbírku brouků Josefa Procházky.. V muzeu byly umístěny i originály Muchových obrazů. Ve sbírkách byly pamětní mince z roku 1813,které byly raženy ve Františkovských vysokých pecích na paměť porážky Napoleona Bonaparta v bitvě u Lipska, dále různé husitské zbraně, švédské mečíky z třicetileté války, koule do praků ze XIV. století.. Dělnický prapor z roku 1880.Ebenový sedící Budha a mnoho dalších věcí. Muzeum bylo v budově radnice v 80 letech min. století zrušeno, část exponátů byla přenesena do Muzea J.V. Sládka a valná část exponátů skončila někde v depozitáři. Což je velká škoda, protože návštěvou tohoto muzea získali návštěvníci náležitý přehled o historii, umění a přírodě Zbirožska.
Ke kulturnímu životu města přispěla řada rodáků a osobností působících v literatuře, hudbě, malířství, zabývajících se historií. Hned na náměstí můžeme nahlédnout do muzea J. V. Sládka nejslavnějšího místního rodáka básníka, překladatele, vydavatele a redaktora časopisu“ Lumír“. Muzeum zde bylo zřízeno v roce 1952.Je umístěno v domě, který přestavěl otec J.V. Sládka, Petr Sládek. Z původního malého domku, který zde stával a ve kterém se J.V.Sládek narodil. Sládek však není první, ani poslední z velkých osobností Zbirožska. Ve Zbirohu žili i jiní básníci Antonín Klose, Picek, Fráňa Šrámek, Karel Vokáč, Josef Palivec, František Frýda-spisovatel. Strousbegův vzestup a pád na Zbirožsku zachytil ve svém románu „Král železnic“ Adolf Branald. Zbiroh má i významné historiky: F.A. Heber, špatný kupec, ale znamenitý znalec dějin. Napsal již před Aug. Sedláčkem cenné pětisvazkové dílo o českých a moravských hradech .Svoji důležitost má i kronikář Ant. Drachovský a Jan Pohl-regionální historik a hudebník. Musíme znovu vzpomenout na malíře A.M. Muchu světově známého malíře ,který již byl na těchto stránkách dříve připomínán a nesmíme zapomenout na malíře Járu Pika, který byl žákem A. Muchy. Zbirohem chodili i hudební skladatelé J.B. Foester ,Václav Vačkář. Marie Gärtnerová- operní pěvkyně evropských operních scén. Za zmínku stojí vzpomenout i na bývalého ředitele zdejší ZŠ Václava Vachka, který mimo své povinnosti ,které vyplývají z řízení školy, pořádal pro veřejnost zajímavé přednášky ,s vlastivědnými a historickými náměty z okolí Zbiroha. Připomenu i pana RNDr. Bedřicha Nováka , vzácného člověka, který zde působil jako velmi moudrý lékárník a člověk, který se velmi angažoval v kulturním dění města a to i se svojí manželkou Naděždou. Rovněž tak rodina Pražských, která svými hudebními vystoupeními obohacovala zdejší kulturní život. V současnosti pobývá ve Zbirohu paní Silvie Bodorová, hudební skladatelka. Též operní pěvkyně Mgr. Andrea Jíšová a profesor Mg. A. Josef Jíša -jejich krásné společné koncerty pořádané v kostele sv. Mikuláše a v nádherném zámeckém prostředí ,obohacují kulturní život města .Chvíle odpočinku zde tráví i Radoslav Kvapil, klavírní virtuos a pedagog.
Zbirohem prošly i spisovatelky Marie Majerová a Marie Pujmanová. Možná Zbiroh a jeho okolí navštívilo mnohem více známých lidí, kteří k tomuto kraji s krásnou krajinou a bohatou historií mají, nebo měli vřelý vztah. Snad nejsou posledními o kterých se jednou bude psát , jako o významných osobnostech tohoto města.
V roce 1421 bylo okolí Zbirohu vypleněno Žižkovým vojskem. Zpustlo mnoho okolních gruntů. Ještě větší pohromou pro samotný Zbiroh byl vpád Švédských vojsk na Rokycansko v letech 1634-1640 . Roku 1634 byl Švédským vojskem vypálen celý Zbiroh. V březnu roku 1640 se uvádí Zbiroh mezi obcemi, které jsou úplně spáleny. Zbirožský hrad byl vypleněn roku 1639. Ještě roku 1652 tu bylo 11 pustých gruntů a 2 chalupy. Zpustošeny byly pochopitelně i okolní vesnice.
Události třicetileté války probíhaly zde stejně tragicky, jako všude jinde. Po bitvě na Bílé hoře se stal Zbiroh státním vězením pro účastníky stavovského povstání-později i pro další vězně.
V letech 1671-1691 se nevolníkům ve Zbirohu vedlo zle. Na Zbirohu vládl zbirožský hejtman Zikmund Ignác de Bois. Vládl krutou rukou a panství spravoval špatně.
První zmínka o zbirožské škole pochází z roku 1652,kdy se píše, že trvá již 50 let, ale je prý patrně starší. Učilo se na faře. Roku 1667 byla postavena škola dřevěná a roku 1734 pak škola kamenná. Ta byla v letech 1845-1846 opět přestavena. Nad vchodem této obecné školy byla umístěna deska s Jungmanovým citátem : „Co člověk povinen Bohu, sobě i obci a vlasti, co šťastným ho dělá, v tomto učí se domu.“ Dnes je tato deska umístěna u nové Základní školy J.V. Sládka . Pro vzdělávání učitelů byla v zámeckém parku zřízena r.1775 tzv. /profesorna /. Nový majitel zámku Strousberg nechal postavit na Švabíně novou školu a ta byla používána jako škola obecná až přes polovinu 20.stol.Měšťanská škola byla postavena na náměstí roku 1901.Od roku 1986 sídlí v bývalé měšťanské škole Městský úřad. Ve Zbirohu byla slavnostně otevřena v roce 1984 nová Základní škola. Slavnostnímu otevření školy byl přítomen tehdejší ministr školství doc. Milan Vondruška.
Původní gotický kostel sv. Mikuláše se připomíná již v roce 1367. Z původního chrámu se zachovaly pouze zdi ,presbytář a věž V roce 1716 byla gotická stavba přestavěna do barokní podoby. Za 1.světové války byly z kostela sňaty oba zvony. V roce 1921 byl místo nich zavěšen zvon nový. Nesl nápis „Svatý Mikuláši, ochraňuj osadu naši “ a tento zvon byl zničen za 2.světové války. Teprve v roce 1971 byl v kostelní věži opět umístěn zvon nový.
Švabínský vrchnostenský pivovar se připomíná již roku 1397. Je nejstarším známým pivovarem v oblasti Zbirožska. Za dobu své existence byl několikrát vypleněn nepřátelskými vojsky a přestavěn. V roce 1567 byl znovu postaven a svoji podobu si zachoval do dnešních dnů. Pivovar vlastnil čtyři hostince :U Labutě-ve Zbirohu ,dále v Drahoňově Újezdě v Kařízku a v Zábělé. Pivovar vždy náležel k panství zbirožskému a býval pronajat i nájemcům .V letech 1880-1914 jej měl v nájmu Karel Goldberger z Příbrami Naposledy se pivo v tomto pivovaru vařilo dne 5.12. 1952
V roce 1801 byla na Františkově zahájena stavba dřevouhelné vysoké pece. Šlo o jednu z největších pecí komorních železáren. Pracovala až do roku 1875 .Součástí areálu zdejších železáren byl také zkujňující hamr. Postupně zde byly v provozu i dvě koksové pece. Roku 1875 po krachu Strousberga byl provoz ukončen. Od té doby se zde vystřídalo několik druhů tovární výroby. Od vysokých pecí, přes výrobu střeliva, kyseliny octové, tkalcovny, vyráběly se zde stuhy a krajky, výroba kelímků a lepenkárna. Objekt byl dále využíván JZD Zbiroh,
V roce 1850 byl ve Zbirohu zřízen okresní soud . Byl zde ustaven i okresní úřad. Zrušen byl roku 1868. Roku 1869 bylo původní sídlo soudu přeneseno ze zámku do nově postavené radnice na náměstí. Ve 30 a 40 letech 19 stol. se Zbiroh podle doložených zpráv podobal spíše vesnici ,než městu. Roku 1832 nebylo ještě ani jediné tašky ve Zbirohu na střechách, pouze kostel byl pokryt prejzema. Téhož roku vyhořela stodola u č.p. 114,která byla prvně taškami pokryta a pak od roku k roku taškové střechy přibývaly. Také fara byla do roku 1834 celá ze dřeva. V roce 1835 byla od základů přestavěna ,ale stále byla přízemní. Poschodí bylo přistavěno až roku 1862 V této době čítal Zbiroh 160 čísel. Starousedlíci měli obytná stavení s vjezdy do dvorů, nebo jen s vchody po obou stranách protáhlého náměstí, svažujícího se od kostela směrem k Týčku. Na dvorcích vedle stájí, kůlen a jiných hospodářských budov mívali někde ještě menší chaloupky pro „podělkáře“, neb ženaté čeledíny. Na vnější straně města k severu i k jihu byly zahrady zakončené stodolami, jež zděnými hradbami bývaly spojeny a tak s obou stran městečko po délce uzavíraly. Kromě toho již existovaly odlehlejší části “ Na Hejštích “ Františkov, přirůstaly i domečky v podhradí,/domov bezzemků, domkářů a chudiny. Rok 1885 nebyl pro městečko rokem šťastným. V tomto roce střídal jeden požár další a další požáry. Vyhořelo mnoho stodol, kůlny, chalupy i hospodářská stavení. V místní kronice se píše :“ V následku stálých požárů se někteří majitele rozhodli, že ještě v témže roce své ještě dobré dřevěné domy rozbourali a proti ohni bezpečně sobě nové domy vystavěli.. A sice Petr Sládek, vystavěl nový dům pod tašky č.p. 28 .Antonín Matoušek vystavěl též nový dům pod cementový tašky č.p. 113.“
V 18. a 19 .stol. byla ve Zbirohu provozovaná výroba cvočků. Kdybychom se vrátili zpět do roku 1860 našli bychom ve Zbirohu- v malé dílničce v domě čp. 174- jednoho kováře, tři dělníky u svěráků a spolu s nimi podnikavého pana Václava Kreisingera, kteří se lopotí s výrobou hřebů všech možných velikostí a cvočků do bot, ke kterým později připojil i sortiment několika druhů kleští, kladívek a palic.. Těžko by asi v tu chvíli někoho napadlo, že stojí u zrodu závodu Zbirovia. Od samého prvopočátku se vystřídalo mnoho majitelů a později ředitelů továrny. Připomenu ty úplně začínající Václav Kreisinger. Po něm přejímá už malý, ale dobře zařízený závod jeho zeť Jan Klekner. V roce 1929 je závod ve veřejné dražbě prodán Otto Taussigovi. V obchodním názvu se poprvé objevil název Zbirovia Zbiroh. JUDr. Zdeněk Taussig,syn Otto Taussiga,přejímá Zbirovii po svém zesnulém otci, ale v roce 1939 prchá před okupanty z Československa. Z moci říšského protektora v Čechách a na Moravě dostává továrna nového šéfa a později i majitele v osobě majora Hanse Wreda.. Ten prakticky likviduje export nářadí a zavádí zbrojní výrobu. V poválečných letech se Zbirovie vrací k výrobě tradičního sortimentu. V poválečné době se vystřídala řada dalších ne již majitelů, ale ředitelů závodu. V roce 1961 náhlý požár úplně zničil novou velkou halu Továrna se však opět vzpamatovala .Za připomenutí ještě stojí vzpomínka na továrničku nad Zbirožským potokem. Václav Jíša zde začal vyrábět kuřácké potřeby-dýmky, špičky a další potřeby. Továrna s parním pohonem byla založena v roce 1876 ,zmíněným Václavem Jíšou. V počátcích se jednalo o malý provoz se dvěma, třemi dělníky. Původní dílna, kde se vše začalo tvořit ještě nebyla v následujícím objektu, jak je známý v dnešní podobě. Tato dílna byla v domě pana Razíma.ve Zbirohu na Zámostí. Pan Václav Jíša byl podnikavý a brzy postavil v sousedství zděnou továrnu a dům. Nejdříve se zde vyráběly pouze troubele. Postupně se zvětšoval sortiment .Přijal další dělníky i učně a továrna se rozrůstala Pan Jíša jezdil pravidelně 2x do roka na výstavu do Lipska, kde získával odběratele. Před 1 světovou válkou už měl 50 dělníků. Václav Jíša zemřel v roce 1921. Vdova po něm pověřila vedením bývalého obchodního zástupce, počet zaměstnanců začal postupně klesat. Výroba skončila v roce 1926.Objekt byl prodán rodině Kotvů a z továrničky se stal statek. .
Ve Zbirohu bývalo i krásné rozsáhlé vlastivědné muzeum. Již v roce 1933 byl ustaven výbor pro zřízení městského muzea v čele se starostou města Karlem Vaňkem. Ještě téhož roku bylo muzeum otevřeno v 1 poschodí městské radnice. Sbírky muzea se postupně rozrůstaly. V muzeu byl nainstalován starožitný venkovský nábytek, obrazy, kolovraty a také památky na začátky místních spolků. Bohaté expozice připomínaly dávnou minulost, ale i přítomnost města. Expozice byly umístěny v 7 místnostech a také ještě v muzejní knihovně, která čítala přes 8500 titulů, z nichž bylo mnoho sbírek unikátních. Expozice též obsahovaly přírodovědu s rozsáhlou sbírkou motýlů dr. Felixe Jedličky a sbírku brouků Josefa Procházky.. V muzeu byly umístěny i originály Muchových obrazů. Ve sbírkách byly pamětní mince z roku 1813,které byly raženy ve Františkovských vysokých pecích na paměť porážky Napoleona Bonaparta v bitvě u Lipska, dále různé husitské zbraně, švédské mečíky z třicetileté války, koule do praků ze XIV. století.. Dělnický prapor z roku 1880.Ebenový sedící Budha a mnoho dalších věcí. Muzeum bylo v budově radnice v 80 letech min. století zrušeno, část exponátů byla přenesena do Muzea J.V. Sládka a valná část exponátů skončila někde v depozitáři. Což je velká škoda, protože návštěvou tohoto muzea získali návštěvníci náležitý přehled o historii, umění a přírodě Zbirožska.
Ke kulturnímu životu města přispěla řada rodáků a osobností působících v literatuře, hudbě, malířství, zabývajících se historií. Hned na náměstí můžeme nahlédnout do muzea J. V. Sládka nejslavnějšího místního rodáka básníka, překladatele, vydavatele a redaktora časopisu“ Lumír“. Muzeum zde bylo zřízeno v roce 1952.Je umístěno v domě, který přestavěl otec J.V. Sládka, Petr Sládek. Z původního malého domku, který zde stával a ve kterém se J.V.Sládek narodil. Sládek však není první, ani poslední z velkých osobností Zbirožska. Ve Zbirohu žili i jiní básníci Antonín Klose, Picek, Fráňa Šrámek, Karel Vokáč, Josef Palivec, František Frýda-spisovatel. Strousbegův vzestup a pád na Zbirožsku zachytil ve svém románu „Král železnic“ Adolf Branald. Zbiroh má i významné historiky: F.A. Heber, špatný kupec, ale znamenitý znalec dějin. Napsal již před Aug. Sedláčkem cenné pětisvazkové dílo o českých a moravských hradech .Svoji důležitost má i kronikář Ant. Drachovský a Jan Pohl-regionální historik a hudebník. Musíme znovu vzpomenout na malíře A.M. Muchu světově známého malíře ,který již byl na těchto stránkách dříve připomínán a nesmíme zapomenout na malíře Járu Pika, který byl žákem A. Muchy. Zbirohem chodili i hudební skladatelé J.B. Foester ,Václav Vačkář. Marie Gärtnerová- operní pěvkyně evropských operních scén. Za zmínku stojí vzpomenout i na bývalého ředitele zdejší ZŠ Václava Vachka, který mimo své povinnosti ,které vyplývají z řízení školy, pořádal pro veřejnost zajímavé přednášky ,s vlastivědnými a historickými náměty z okolí Zbiroha. Připomenu i pana RNDr. Bedřicha Nováka , vzácného člověka, který zde působil jako velmi moudrý lékárník a člověk, který se velmi angažoval v kulturním dění města a to i se svojí manželkou Naděždou. Rovněž tak rodina Pražských, která svými hudebními vystoupeními obohacovala zdejší kulturní život. V současnosti pobývá ve Zbirohu paní Silvie Bodorová, hudební skladatelka. Též operní pěvkyně Mgr. Andrea Jíšová a profesor Mg. A. Josef Jíša -jejich krásné společné koncerty pořádané v kostele sv. Mikuláše a v nádherném zámeckém prostředí ,obohacují kulturní život města .Chvíle odpočinku zde tráví i Radoslav Kvapil, klavírní virtuos a pedagog.
Zbirohem prošly i spisovatelky Marie Majerová a Marie Pujmanová. Možná Zbiroh a jeho okolí navštívilo mnohem více známých lidí, kteří k tomuto kraji s krásnou krajinou a bohatou historií mají, nebo měli vřelý vztah. Snad nejsou posledními o kterých se jednou bude psát , jako o významných osobnostech tohoto města.
